Rozhovor v Čerčanském zpravodaji 01-02/2009

Rozhovor v Čerčanském zpravodaji 01-02/2009

J:      Jedna z mnoha akcí, kterou jsem navštívila, byla předvánoční dílna  „Udělej si svého anděla“. Nevěděla jsem, co mne čeká a kdo se zúčastní, ale moc mne lákalo téma. Tak jsem to zkusila a byla jsem nadšená. Sešli se  fajn lidé, atmosféra byla uvolněná. Bylo to příjemné předvánoční zklidnění.

Před Vánoci se ještě pravidelně účastníme akce „Probouzení Ježíška“, kam chodíme celá rodina. Dopoledne se jde nazdobit stromeček pro zvířátka a večer pro změnu putujeme cestou osvětlenou svíčkami k ozdobenému stromečku znovu. Děti pošlou Ježíškovi svá přání, rozdají se drobné dárečky, všichni si společně zazpívají koledy, ochutnají si navzájem cukroví, popřejí si hodně zdraví a spokojeně se vydají na zpáteční cestu domů.

To je taky jedna z věcí, která se mi na Dráčeti moc líbí. Akce nejsou pořádány jenom pro maminky s dětmi, ale pro celé rodiny. A pak taky to, že jsou do celoročního Dračího programu zahrnuty naopak akce jenom pro maminky – výtvarné dílny. Je to výborný způsob relaxace. Pro tvořivé, ale i pro ty co moc zručné nejsou.....každá se zde něco nového naučí.

V:      To se mi na Dráčeti taky moc líbí. Mně ale Dráče taky pomohlo začlenit se.

Našla jsem zde spoustu báječných lidí a mnozí z nich se stali mými dobrými přáteli, ale i s těmi, s kterými mám možnost se vídat jen zřídka, mám velmi hezký vztah. Myslíš, že to tak cítí i ostatní?

J:       Já jsem chtěla vlastně říci něco podobného. Napadla mne v tom ohledu taková metafora. My nejsme rodilí čerčaňáci. Přistěhovali jsme se sem a hezky se nám tu žilo. Byla jsem jako takový stromek, co pěkně roste, má pár známých ve svém okolí, nicméně až díky Dráčeti a lidem, kteří se na jeho akcích schází, jsem začala mít pocit, že jsme tu zapustili kořeny do hloubky.

Do Dráčete chodí stále nové a nové maminky, zatímco ty, kterým děti odrůstají, se účastní třeba již jen těch nepravidelných akcí. Je pěkné, že i když „staré“ maminky tak dobře neznají ty „mladé“, pěkné vztahy mezi starými a novými přetrvávají. Do Dráčete se dá vrátit kdykoli a vždycky tě čeká příjemně strávený čas s příjemnými lidmi.

V:      Jedna z dalších nepravidelných akci jsou hory. Byli jste letos?

J:      Na horách jsme byli. Jezdíme v zimě i v létě. Vlastně je to tip jedné z maminek – chata, kde jste uprostřed přírody, odkázáni na to, co si s sebou přivezete a nakonec donesete z dva kilometry vzdálené příjezdové cesty. I přes to anebo právě proto, že jde o prostě vybavenou chatu, kde lišky dávají dobrou noc, si to všichni a hlavně děti užívají. V létě je trošku volnější program, kdy si každý může naplánovat svůj výlet, ale pak se zase pro všechny děti zorganizuje například společné hledání pokladu, večer se posedí u táboráku....  Prostě dle gusta každého zúčastněného.

Další akce, která se mi moc líbila, bylo vynášení Morany. Líbí se mi, že se Dráče snaží oživit tradice.

V:     Tady ale musím vyzdvihnout Renatu Frídovou a Evu Masopustovou z  Infocentra, které čerčanské vynášení Morany vymyslely. Ony vůbec vymýšlejí spoustu pěkných kulturních akcí. Pak, ale Renatu napadlo, že kolem Dráčete je mnohem více lidí - rodin s dětmi, kterým by se taková akce mohla líbit, a tak se nás zeptala, jestli by si jí Dráče nechtělo zkusit společně s Infocentrem zorganizovat. První společné ukončení zimy se zdařilo a od té doby je vynášení Morany každý rok v programu nepravidelných akcí Dráčete.

J:      Ještě bych chtěla povědět něco o nočním čtením pro děti, kterého jsme se zrovna v lednu zúčastnili. Pro děti je velkým zážitkem, když mohou společně přespat na karimatkách v jedné místnosti. Tentokrát se konalo na faře v Poříčí. Většina dětí je zde bez rodičů, to jsou ti starší nebo otrlejší jedinci. Ti, kteří chtějí, si hledání čtené knížky, určené na ten který večer a její následné čtení, užívají v doprovodu rodičů.

Co se mi vlastně líbí na všech akcích, je to, že se v Dráčeti přistupuje ke všem dětem stejně, nikdo není vyzdvihován, nikdo nezůstává stranou. 

V:      Doteď to byla jen samá chvála. Určitě ale také najdeš něco, co bys udělala jinak nebo co ti v nabídce Dráčete chybí.

J:      Moc toho není, ale co se mi opravdu nelíbí, to je prostředí, ve kterém se konají pravidelné akce. Vzhledem k tomu, že akce navštěvuje velké množství rodičů a dětí, tak by si opravdu zasloužilo vylepšit. Sociální zázemí bylo v loňském roce v žalostném stavu.

V:      V tomto případě tě snad potěším informací, že TJ Slavoj se velmi snaží o vylepšení celkového stavu tělocvičny, která má od tohoto roku nového správce a ten  se pokouší dát vše do pořádku. Zatím se zdá, že se mu to velmi dobře daří. Navíc v loňském roce došlo k dohodě s TJ Slavoj ohledně rekonstrukce a následného využívání klubovny v tělocvičně. Dráče zažádalo o dotaci a bylo úspěšné. V tomto roce by se tedy situace měla výrazně vylepšit. A co bys ještě vylepšila?

J:      Myslím si, že občanskému sdružení Dráče chybí webové stránky, na kterých by se každý mohl dozvědět, jaká akce se zrovna chystá, kam může s Dráčkem o víkendu vyrazit s dětmi, kde odreagovat maminku či zda se i letos chystá tábor pro nejmladší děti.

V:      Snahy o vybudování webových stránek byly, ale bohužel nemáme v  naší dobrovolnické základně nikoho, kdo by to uměl, takže stránky nejsou. A tak využiji toho, že jsi se o tom zmínila a zeptám se všech čtenářů: neměl byste někdo chuť pomoci nám s webovou prezentací občanského sdružení Dráče?

Nic dalšího negativního jsme s Jankou na Dráčeti nenašly. Jak sama říká, navštěvuje akce pravidelně, protože se jí líbí, dobře se na nich cítí, setkává se fajn lidmi, takže asi není tou pravou osobou na kritiku. Ráda si pochopitelně poslechnu i další názory a návrhy na to, co případným účastníkům Dračích aktivit chybí, či co by udělali jinak, lépe. A můžeme se tomu věnovat třeba v příštím čísle. 

Věra Ziková (V)        

Napsáno pro Čerčanský zpravodaj 01-02/2009